Chleba s máslem je taky hodně oblíbené jídlo. Já jsem měla období kdy jsem vůbec nejedla žádné pečivo a nechtěla jsem ho dávat ani synovi. Ale vzhledem k tomu, že mu nabízím tak bohaté spektrum potravin, nevadí mi, když si dá dobrý žitný chléb i několik dní po sobě. Jako u všeho i u chleba je dobrá rozmanitost. Proto střídáme různé žitné chleby, jíme i pšeničný nebo máme rádi celozrnný chléb, který se prodává balený nakrájený na plátky a jsou v něm celá zrnka (kupuji vakuově balený bez konzervantů a přídatných látek).
Byla doba, kdy jsem žitný chleba pekla doma. Byl výborný. Ale vyměnila jsem ten čas strávený pečením za jiné aktivity a teď chleba kupujeme. Určitě si ho někdy zase upeču, ale nechci to mít jako povinnost, kterou jsem si uložila. Chci být v pohodě a když mi pohodu zajistí kupovaný chleba, tak sem s ním.
Máslo je samozřejmě nejlepší z dobrého zdroje. Ideálně přímo od farmáře. Mě ho někdy vozí sestra z Irska. Irské máslo je nejlepší, co můžete mít, protože je od krav volně se pasoucích na trávě. I v Česku jsou taková másla k dostání. Je třeba hledat.
Pokud nemůžete nebo nechcete jíst žádné mléčné výrobky, jako jsme to měli jeden čas i my, natřete si chleba kokosovým olejem. Jelikož je většinou v tuhém stavu (kromě léta, kdy je opravdu teplo), snadno ho natřete. Další možnost je po italsku namáčet do olivového oleje. To může být taky velká zábava.
Nebojme se tuků, naše i dětské tělo je potřebuje stejně jako jiné složky potravin. Tloustne se po cukrech, ne po tucích. Když jsem náhodou tuky nevědomky omezila, všimla jsem si, že syn chce víc másla a pak mi došlo, že si doplňoval chybějící tuky. Ony ty děti prostě ví, co potřebují už u příkrmů. Je fajn, nechat se vést.